Javorníky: pro změnu zase něco běhatelnějšího

10.10.2016 20:06

Petra Mücková

• JAVORNÍCKA 100
• 8.10.2016
• cca 105km / 4480m+ / 15:10hod
• 17.místo celkově, 2. žena
• výsledky: zde
• aktivita na strava.com: zde

Slovenskou stovkařskou sezónu 2016 jsem původně chtěla zakončit Ponitrianskou 100vkou. Děly se však velké věci, do termínovky přibylo Tor des Geants a Ponitrianskou 100 jsem tak musela kvůli kolidujícím termínům vynechat. Naštěstí parta okolo Rada měla v kalendáři ještě další akci, a to stovku hřebenem Javorníků. Jakmile jsem viděla, že po Tor nemám žádné trvalé následky, potvrdila jsem organizátorům svou účast.

Limit 150 běžců byl velmi rychle naplněný. Bohužel asi pro ztížené podmínky na trase (několik dní před startem pršelo, resp. sněžilo) nakonec na start skoro 40 lidí nedorazilo – dobře jim tak! V pátek večer vystupuju v Čadci na stanici a hledám ZŠ, kde probíhá registrace a je zabezpečený nocleh. Šteluji GPS. No úplně zbytečně – ke škole vede luxusní značení! Večer skokneme ještě do reštiky, více než hodinu čekáme na jídlo (čaj přinesli dříve, asi po 20ti minutách), natlačíme do hlavy a pomalu spát.

Sobotní ráno je svěží. Mám obavy, ať neumrznu. Nakonec bylo celý den bezvětří, takže klimatické podmínky úplně na jedničku. Vím, že jsem to minulý víkend přepískla (po Kopřivnickém Everestu mě ještě do středy bolely stehna), takže plán byl jasný: poklusávat opatrně, nehnat se do předních pozic, vychutnat si malebnou krajinku.

Ve startovním balíčku jsme dostali luxusní kontrolní kartu – malá, přehledná, voděodolná, zahrnujíc veškeré nutné info (profil a popis trasy, místo pro označení kontrolních bodů, kontakt na orga) – Ľubka si s designem vyhrála! Poklusávám s davem a průběžně štikáme kontroly. Okolí Čadce známe z Kysuckej 100vky, později překlusávám do mnou neprobádaných lovišť. Vtipné, pro mě nejbližší slovenské ultra (hlavní hřeben vede CZ-SK hranicemi) a já to tady neznám. Cesta krásně ubíhá, dáváme jen jeden kraťoučký kufr z nepozornosti. Po absolvování Tor je J100 moje první stovka. Zvláštní, „jen“ 105km, taková rychloakce :D

Ani se nenaděju a jsem na 50.km (Semeteš). Už jsem to psala několikrát, slovenské ultra v poslední době neskutečně zvýšily kvalitu občerstvovacích stanic. Na J100 nechybělo menu pro vegetariány, vegany, celiaky. Tlačím těstoviny s tuňákem, oliváčem a kečupem – luxus, na který jsem si zvyklana na závodech v Itálii, to je jiná paráda! Do druhé půlky se přidávám k Emilovi a Romanovi – v první části šli podobně jako já a nekufrují, to budou fajn parťáci. Emil ovšem místy nasadí svůj megarychlý krok a chvílemi mám problém se kluků držet.

Na hřebeni za Velkým Javorníkem sedám na lavičku a lovím čelovku, abych byla připravená na blížící se noc. Pokračuji po hřebeni, ale najednou mi zcela dochází šťáva. Jak jsem očekávala, v poslední době jsem si toho naložila až příliš a nedostatečná regenerace se na mě podepisuje. Musím trochu zvolnit. Ani se nesnažím kluky dohnat a vykračuji si to klidným krokem. Do toho mě průběžně 13krát uvítá mobilní operátor na Slovensku – milé, ale jako stačilo už!

Poslední větší kopec na trase, Makyta, dá zabrat nejen po fyzické stránce, ale i orientace je tady náročnější. Sbíhám z Makyty prudkým svahem za blikajícím červeným světlem. To světlo se snad pohybuje – ne a ne se k němu přiblížit. Jaké milé překvpení, když hned pod kopcem zjistím, že už jsem na poslední živé kontrole Beňadin. Nejlepší občerstvovačka celé akce – skvěle naladěná parta, která určitě zvedla náladu každému běžci. A navíc mi nabídli Miso polévku! To už kde jsme? Že mě ten Rado se svou partou na každém ultra vždy něčím mile překvapí! Rozmazlujete nás!

Nabitá pozitivní energií odklušu na posledních 10km trasy. Nějaká ta vlnka a během chvilky jsem v Lysej pod Makytou. Nešla jsem naplno, i přesto jsem se svým časem velmi spokojená. Tato trasa je opravdu hodně rychlá, důkazem toho je čas vítěze (Adrián Kašniar - 11:10hod!)

Organizátoři udělali maximum pro to, aby se běžci cítili na trase co nejkomfortněji. Skutečně perfektně zabezpečená akce vedoucí krásnými lesy. Nemám co vytknout, mohu jen děkovat!

Vzhledem k tomu, že Javorníky byly prvním chladnějším závodem s podzimními teplotami, obměnila jsem trochu šatník. Namísto kraťasů jsem nahodila tenké vzdušné dlouhé elasťáky Trail Series Long Tights. Na vrch jsem oblékla triko s dlouhým rukávem z mého oblíbeného Primino materiálu a na něj Sensor Chimpanzee dres. Primino mě po celý závod příjemně zahřálo a nemusela jsem vůbec oblékat větrovku (Minimuska ale byla připravená v batohu). Trať byla hodně bahnitá, na hřebeni se zbytky sněhu. Kombinace bot VIVOBAREFOOT Trail Freak GTX s ochrannými návleky zabezpečila suché a čisté nohy. Opiček bylo tentokrát na závodě spousta – nejenže jsem čerpala opičí energii z vlastních zásob, Chimpanzee SK zazásobili svými energy tyčinkami také organizátory závodu, a tak si na zdravé mlsotě mohl pochutnat každý účastník Javorníckej stovky.

https://petramuckova.com

Článok bol zverejnený so súhlasom autora.